Soustředěné pohledy skrze obrazy bez obrazu na významná místa zaostřená městským architektem Ondřejem Zvomkou. Zničili jsme si město, nebo jsme v něm naopak a naproti všemu opravdu vytvořili moderní krajinu, takovou, o které urbanisté na začátku století snili? Brutální přestavba, která vymazala většinu architektonické paměti, kterou obě naše města po staletí zhmotňovala, je strašlivým činem. Jsme nuceni žít v prostředí, které nám někdo nakreslil před sto lety. Problémy, které ten někdo svou vizí vyřešil, už vůbec neznáme. Máme komfortní byty, dostatek slunce, dostatek parků, stromů a keřů. Místo toho známe problémy, které nám jeho řešení přineslo. Máme auta, inverzi, a vyschlou krajinu. Své problémy ale neřešíme. Stěhujeme se někam dál, pryč od nich, do svého. V autě inverzi necítíme, ve stojánku máme trochu vody v lahvi. Možná podvědomě, jako pomstu našim předkům, chceme dokázat, že jejich sen nefunguje, jako zlobivé dítě. Přitom bychom mohli žít v mnoha výkresech nejslavnějších architektů světa, v utopické vizi města v podhorské krajině.

čt 1. 10. – st 7. 10., instalace budou umístěny volně ve veřejném prostoru města ZDE KLIK NA MAPU

Autoři slezské básnické skupiny Na divoko (Na dziko) patří k nejvýraznějším hlasům polské poezie posledního čtvrtstoletí. Vedle generační blízkosti je spojuje také regionální příslušnost k (post)induatriálnímu Hornímu Slezsku. Spojují je také dvě antologie, které v letech 2003 a 2019 připravil profesor Slezské univerzity v Katovicích Dariusz Pawelec. Vedle profesora Pawelce, který promluví o charakteristikách skupiny a okolnostech vzniku antologií, vystoupí také básníci Maciej Melecki, Bartłomiej Majzel a Krzysztof Siwczyk. Zazní také básně Arkadiusze Kremzy, člena skupiny, který nedávno tragicky zahynul. setkání proběhne v rámci projektu „Poezie na kolečkách“, který pořádají sdružení EUNIC a GŘ pro překlady EK, večerem provází překladatel Jan Faber.

Výstava potrvá do 31. 10. 2020

Hranol ve věži – věž ve věži – se odehrává jako proces, může být efemérní formou zobrazení evokující biblickou věž ze slonoviny, chráněné místo pro snění, časovou kontinuitu i vědomí souvislostí – minuty, hodiny, dny, staletí – mnohočetnou realitu, vnímání a prožívání skutečnosti.
Soustředíme se jen na to podstatné, slovy Miroslava Petříčka: „Vnějšek není vně, nýbrž je uvnitř.“ 
Michal Motyčka a Jana Šindelová

Michal Motyčka se narodil 18. března 1974 v Praze, je umělec a architekt. Absolvoval fakultu architektury ČVUT v Praze (1992–2001), ateliér Sklo v architektuře prof. Mariana Karla na VŠUP v Praze (1995–2000), studijní stáž na Škole architektury prof. Emila Přikryla na AVU v Praze (1999) a studijní stáž na oboru skla na Rhode Island School of Design v Providence v USA (1999–2000). Zabývá se přesahem mezi architekturou a současným vizuálním uměním. Vystavoval mimo jiné v mezinárodně respektovaných muzeích v Corning Museum of Glass, v dánském Ebeltoftu a Aarhusu a v belgickém Lommelu. Od roku 1999 spolupracuje s Václavem Ciglerem.

Jana Šindelová se narodila 23. 7. 1970 ve Šternberku, je vizuální umělkyně, teoretička umění a kurátorka. Studovala výtvarnou výchovu na PdF a Teorii a dějiny umění na FF UP v Olomouci, absolvovala AVU v Praze (Jiří Lindovský, Milan Knížák), a Internationale Sommerakademii v Salzburku u Kiki Smith. Zabývá se kresbou, grafikou a site specific. Od roku 1992 vystavuje na výstavách v České republice i v zahraničí, její práce jsou zastoupeny ve sbírce National Gallery of Art ve Washingtonu, D. C.; Galerie Klatovy / Klenová, v soukromých sbírkách v České republice a v zahraničí. Od roku 2002 spolupracuje s Václavem Ciglerem a s Michalem Motyčkou, společně připravili přes 100 projektů a výstav, a vydali 9 publikací. Je spoluautorkou monografie Václav Cigler: prostory/projekty (2009) a dalších publikací, např. Steven Henry Madoff. Václav Cigler Light and Space in the Garden of Reason (2010), Cigler, Motyčka AKČYTOM RELGIC (2016), Václav Cigler, Michal Motyčka, Jsme 100/We are 100, Otevřený hrob/The open Tomb, Událost místa/Spatial occasion (2018), Václav Cigler Kresby/Drawings (2019), Václav Cigler, Michal Motyčka: Světelné pole/Light Field (2019).

Hlavní hrdinka Laura je jedináček, žije se svojí matkou. Její nejlepší kamarádka je podobná Julii Roberts a její babička se jí pravidelně ptá jestli už má nějakého chlapce. Jednoho dne přivede Laura domů muže, představí ho své matce, ovšem její matka tohoto muže už dávno zná. Nastává spousta vtipných a hlavně zajímavých dialogů o lidském osudu. Román pro ženy patří k nejoblíbenějším titulům Michala Viewegha, bezpochyby nejpopulárnějšího českého spisovatele současnosti.

Uvádí: Komorní divadlo Arté
Autor: Michal Viewegh
Scénář a režie: Jakub Vašek
Hrají: Lucie Okonová, Jan S. Kukuczka, Jakub Vašek, Tereza Pobudová, Barbora Mazurová, Ondřej Haladej.

Vstupné 180 Kč v předprodeji / 230 Kč na místě