20. 7. 2024 | od 16.00 | zahrada Národního domu DARK SESSION | metalový festival Na čtvrtém ročníku jednodenního open air festivalu Dark Session nám bude velkou ctí přivítat portugalskou smečku GAEREA, která v současné době patří mezi nejvýraznější jména na světové metalové scéně. Kapela má na svém kontě tři alba (čtvrté je netrpělivě očekáváno v letošním roce), přičemž právě třetím albem „Mirage" (2022) se těmto portugalcům dostalo masivní pozornosti a přízně metalového publika. Úspěšná turné a účast na velkých festivalech (Wacken, Summer Breeze atd.) jsou důkazem o jednoznačném vzestupu těchto blackmetalistů mezi hudební elitu. Svébytná image kapely, ve spojení s živelnou pódiovou prezentací a surovým energickým zvukem, dává tušit jedinečný zážitek... Blackové pojetí "kovového" žánru zazní v různých podobách také u dalších interpretů letošní akce. Z našeho hlavního města k nám zavítá Pergamen, hudební těleso patřící mezi ty, kteří se v rámci své tvorby vyjadřují v rodném jazyce. Kapela má za sebou osm studiových počinů, se stále aktuálním albem „Sol Infernum“(2022) se po pětileté koncertní odmlce vrátili na pódia. Spolupořadatelé akce, frýdecko-místečtí Darkwind, momentálně úspěšně finišují s přípravami svého pátého alba, které bude tvořit podstatnou část jejich setlistu. Novinkové skladby premiérově zazní právě zde. Relativně mladá, ostravská kapela Venit Mortem má na svém kontě, v loňském roce vydané debutové EP „Deliverance“, plující na vlnách melancholie a lehkých náznaků naděje. Plzeňští Beyond The Dark Angel patří rovněž mezi nováčky na tuzemské scéně, nicmeně zápal pro věc jim nechybí, čehož důkazem je jejich akutální debutové EP „Immortal Time“ (2023), vydané po necelých dvou letech od založení kapely. Mezi žánrově odlišnější interprety letos patří Embrace The Darkness z Kuřimi, kteří své melodické, death-doomové kytarové riffy a tvrdý growl podporují tesknými zvuky houslí. V aktuálním čase pracují na nahrávání nového CD, z něhož jistě zazní nejeden song. Soupisku doplňuje olomoucká Nomura, moderní progressive djent metalová kapela, kombinující hutné riffy, breakdowny, melancholické melodie s brutálními rytmy. V případě nepřízně počasí se akce koná v Národním domě Změna programu vyhrazena Spolupořadatelem akce je kapela Darkwind vlna do 30.6.2024 | 500 Kč vlna | 590 Kč

Taneční lekce dne 15. září proběhne dle plánu. V případě, že se na lekci nemůžete dostavit, bude možné domluvit se na náhradě. Vážení příznivci tance a pohybu,  Spouštíme prodej Tanečních pro mládež - začátečníci - který bude probíhat od září do prosince 2024 v Národním domě Frýdek-Místek. Přihlásit se v PÁRU, můžete od 22. 5. 2024 / 8 hodin. K online platbě budete automaticky přesměrováni po dokončení registrace na www.kulturafm.cz/kurzy. Kontakt:  Taneční pro mládež: Hana Janáčková, email: hana.janackova@kulturafm.cz., Tel: 777 728 094 Těšíme se na viděnou! Tým Kultura F≈M

Divadelníci z Frýdku-Místku a okolí, divadelní festival ODPOUTANÁ SCÉNA letos proběhne v září a na jeho závěr chystáme akci, ke které bychom vás chtěli přizvat: sobota 7. září 2024 19.00 | DIVADELNÍ VEČÍREK | zahrada Národního domu Přijďte se předvést a zároveň si to užít - zábavné setkání pro všechny zúčastněné! Večerní program z různých skečů, scének, improvizačních výstupů, písniček, tanců na festivalové téma, kterými pobavíte sebe, kolegy z jiných souborů a festivalové návštěvníky. Tato after party pak vyvrcholí vystoupením legendy českého reggae, skupiny ŠVIHADLO. Napište nám do 16. 6. 2024 na jan.raznok@kulturafm.cz do předmětu zprávy uveďte DIVADELNÍ VÝZVA jméno či název účinkujícího, kontakt, v případě souboru přibližný počet vystupujících téma letošního ročníku Odpoutané scény: MIKROSVĚTY kolem nás i v nás jednotlivá vystoupení do 15 minut realizace jednotlivých vstupů 19.00-21.00, na pódiu, ale i mimo pódium, v publiku ozvučení a osvětlení akce zajištěno drobný honorář (cca 500 Kč/os.) a občerstvení také zajištěno Více o festivalu zde: https://www.kulturafm.cz//detail-akce/odpoutana-scena-divadelni-festival/37320/icalrepeat.detail/- https://www.facebook.com/events/809502917765414 Sdílejte výzvu mezi své známé. Těšíme se na váš zájem. Za tým Kultura FM dramaturg festivalu Honza Ražnok, tel. 777 728 093, jan.raznok@kulturafm.cz

Pražské Divadlo v Řeznické přiveze do Frýdku-Místku hru o fiktivním setkání Alberta Einsteina a jeho utajované dcery Lieserl, ve kterém vědec světového formátu svádí souboj „morálky“ a „geniality“ (28. května/Nová scéna Vlast). „Hrát skutečnou postavu je vždy lákavá výzva,“ říká Miroslav Táborský o své roli v divadelním příběhu, který navíc sám režíroval. V generačním "souboji" se utká s herečkou Lucií Štěpánkovou a na jevišti stane také jeho žena Kateřina Táborská. Jak obtížné je zahrát osobnost světového významu s pověstí šíleného vědce, který je zároveň roztržitý a zapomíná? V čem vám osobně Einstein imponuje? Ta hra je hlavně velmi dramatickým střetem dvou citlivých lidí a je napsaná autorem, který umí velmi dobré dialogy. Je to typická hra na Broadway, kam si chodí „pořádně zahrát“ americké filmové hvězdy. A hrát skutečnou postavu je vždy lákavá výzva. Zvlášť v tomto případě. Byl to jeden z největších mozků, jaké lidstvo mělo, ale byl to především člověk, takže nebyl černobílý a hledat jeho lidské vrstvy se vydala i tahle hra a my s ní. Charakteristickým rysem jeho zevnějšku byl tzv. syndrom neučesaných vlasů, kterým údajně trpí jen necelá stovka lidí na světě. Jak jste se s tím popasoval? Od začátku jsem byl rozhodnutý, že musí být pořádná paruka, protože ta jeho hlava je znak, který každý zná. Co vy a fyzika ve škole? Bavila vás? To bylo střídavé. Já jsem kvůli kádrovým okolnostem studoval na gymnáziu v matematicko-fyzikální třídě a když mě nevzali na DAMU, šel jsem se dočasně „ukrýt“ na peďák na obor fyzika-základy techniky. To jsem netušil, že dočasnost znamená, že to dostuduji. V příběhu zaznívá Einsteinova teorie, že „manželství je neúspěšný pokus udělat něco trvalého z čiré náhody“. Dá se s tím souhlasit? On to měl s manželstvím a se ženami trochu zvláštní, takže já bych tam vložil výraz „někdy úspěšný“. Einstein byl nadaným vědcem, ale projevovalo se u něj i umělecké cítění a již od dětství hrál na housle.  Máte vy sám nějakou libůstku, která se vymyká vašemu oboru? Ani ne. Myslím, že všechno nějak zapadá do mého oboru. Ale to bude tím, že ten obor nemá hranice. Všechno, co dělám, se může v nějaké roli zúročit. Třeba právě i ta fyzika. Hru jste sám i režíroval, co bylo pro vás v příběhu stěžejní? Není to snadná hra. Téměř celá je jedním dialogem v reálném čase. Ale jak jsem předeslal, je to velké drama dvou lidí a mým cílem bylo tu dramatičnost prosadit v herecké práci. Ona totiž na první přečtení není tak vidět. I kolegyně Štěpánková si tím nebyla zpočátku jistá, ale po čase mi dala za pravdu a užíváme si především velké herecké příležitosti. Máte ve svém hledáčku nějakého dalšího velikána, postavu, kterou byste si rád zahrál? Ani ne. Kdysi jsem měl sny – Hamlet, Cyrano…, ale beru příležitosti tak jak přicházejí a naštěstí jich bylo a je stále dost. RELATIVITA | 28. KVĚTNA | 19.00 | Nová scéna Vlast  

Bavič, textař, skladatel a muzikant, a také bývalý učitel angličtiny. Po vystupování v Kabaretu BO! v ostravském klubu Heligonka si vytvořil svou vlastní show Varieté Krhut. Kromě toho skládá písničky, má vlastní koncerty a skvěle mu to ladí i v tandemu se Štěpánem Kozubem, kterému píše hudbu a texty a se kterým chystá novou desku. Jaký je jeho recept na úspěch? „Lidé si vás najdou sami,“ říká Jiří Krhut s tím, že sociální sítě a YouTube dnes v uměleckém světě fungují jako nejúčinnější PR.  pondělí 6. května | JIŘÍ KRHUT | 19.00 | Národní dům Kdo vás vedl k hudbě, po kom jste zdědil smysl pro humor a potřebu být vidět a slyšet? Myslím, že talent jsem zdědil asi po všech v rodině. Máma se mnou od malička zpívala a já jsem si už tenkrát upravoval dětské písničky a frázoval jsem si je po svém. Po otci mám tu svou estrádovost, on se snažil být kdysi na plesech a akcích středem pozornosti a zpíval Gottovy písničky. A hudební talent jsem zdědil i po dědečkovi, který hrál na bubny. Hudbě se věnujete už dlouho, to jste ještě profesně působil jako vysokoškolský učitel angličtiny. Musel jste se dlouho rozhodovat, než jste přesedlal k tomu umění? Učil jsem zhruba 18 let. Dříve jsem to neměl vždycky tak, že bych se těšil na každý den. Při působení ve školství mě čekaly i povinnosti, které mi nedělaly vždycky takové potěšení. Když se však člověk najde, tak se pak začne těšit na každý den, co bude dělat nového. Moc bych to všem přál, aby to mohli zažít, chodit do práce bez stresu. Možná to bude znít jaké klišé, ale myslím si, že každý by si měl najít své indiánské jméno. Já to své našel. Jsem Ten, který se rád předvádí. V současnosti je vaší domovskou scénou ostravský klub Heligonka, kde jste se v roce 2016 poprvé objevil v Kabaretu BO! po boku Jaromíra Nohavici. Jak dlouho zrála myšlenka na vlastní pořady?  Začátky v Heligonce byly pro mě takovým odrazovým můstkem a trvalo mi zhruba tři roky, než jsem si uvědomil, že si ty věci můžu dělat sám a že dokážu bavit těch 180 lidí, které  Heligonka pojme. Dneska to beru jako velký adrenalin a výzvu a už si ani nedokážu představit, že bych měl mít z toho obavy. Na svá vystoupení se těším, a zároveň je to zodpovědnost. Například moje varieté je vyloženě programově koncipováno, má víceméně pevný program, několik skečů a během programu, když se převlékám, diváci slyší zprávy, které jsem sám namluvil. Celé je to koncipováno jako divadelní představení. Při koncertě je to ale jiné… Tam komunikuji s publikem, čtu básničky, různě to komentuji, takže je to více spontánní a improvizované. I tím, že střídám humorné písničky s těmi, které nejsou až tak humorné. Stalo se vám někdy, že vás publikum při vašem vystoupení zcela „odzbrojilo“? Během svých vystoupení záměrně konfrontuji diváka se scénkou, písní nebo dějem, takže samozřejmě očekávám, že bude z jeho strany nějaká reakce. Stává se, že mi někdo z publika začne krást to mé show a začne vztahovat pozornost na sebe (tzv. steal the show), to se pak snažím tlumit nebo si to zapamatuji a třeba využiju při své další show.  Nejlepší fóry píše totiž sám život. Ke schopnosti umět si sjednat pořádek v publiku mi samozřejmě pomohla i práce ve školství, ať už je to laděno humorem, nebo i tím více autoritativním způsobem. Konkrétně? Jednou jsem zpíval píseň o Frantovi na Stodolní, že zdržuje jak Rosický v nastavení, a pán v přední řadě mi úplně nahlas a spontánně řekl: zpíváte úplné hlouposti. Jak to? zeptal jsem se. A on na to: Rosický se do nastavení nikdy nedostal. Tak tohle je příklad toho, co můžu kdykoliv použít a zaručeně diváky rozesměju. Také se dá dobře využít situace, když lidé pomalu otevírají sušenky nebo tyčinky. I když třeba dostanou skleničku, kam si je mohou vyndat, raději si je pomalu vytahují ze sáčku (jakoby nic). V tom smyslu je masíruji tak, že se vybaluje, jen když se tleská …a konec. Jaká jsou typická témata, ať už se jedná o texty písně, či humor ve vašich pořadech obecně, na kterých se dá u publika dobře „stavět“? Ostrava je v tomto smyslu asi hodně specifická… Mojí zkušeností za těch devět let intenzivního vystupování je, že lidé se smějí a baví tím, s čím se velice rychle ztotožní a co sami prožili. To jsou většinou témata genderová, jako mám např. v jedné ze svých písní, kde „baba nepochopí a chlap nepochopí“ a mám to celé tak nějak vyvážené. S tím se lidé nejlépe ztotožní, protože to doma vidí u svých partnerů a partnerek. Čemu se naopak snažím vyvarovat, jsou politická témata. Jsem toho názoru, že umělec by měl lidi spojovat, a ne rozdělovat. Společně se Štepánem Kozubem jste vydali album Prásknu bičem, máte společný projekt /Krhut & Kozub/ a vůbec jste taková sehraná dvojka. Jak pokračuje vaše spolupráce? Naše spolupráce samozřejmě trvá, připravujeme teď společně novou desku. Nesnažíme se ale přesytit divácký trh a nechceme zevšednět ani jeden druhému. Proto děláme jen zhruba 14 společných koncertů za rok a ty se snažíme si sami organizovat. To nám stačí. Samozřejmě až na výjimky, kdy jsme vystupovali v Ostravě na Coloursech, což byla pro nás čest a srdcovka.   Musela to být pro vás i určitá satisfakce za covidové období, kdy jste nevěděli, jak se vše vyvine. To ano. Je velice duši hladící, dojemné a utvrzující, když víte, že jste na světě na tom správném místě. Takový moment, kdy stojíte před 15 tisíci lidmi jen s kytarou a těch 15 tisíc lidí zpívá vaše refrény, je důkazem toto, že festival nemusí být a priori postaven na kapele, která dělá co největší hluk a hraje s různými vizuálními efekty. Základem je vždycky píseň samotná, a pokud je obnažená do pouhé kytary nebo piana a funguje, tak si myslím, že kolem ní už můžete udělat cokoliv a vždycky už bude fungovat. Dneska to bohužel mnohdy bývá naopak. Máte zpětnou vazbu, že se vaše písničky líbí? Lidé mi píší maily nebo různé zprávy, že jsem jim třeba mojí písní pomohl přejít nějaké těžké období, nebo že jim moje vystoupení prodloužilo život. Jeden pán mi dokonce napsal, že jsem mu po x letech znovu vrátil chuť vzít do rukou kytaru. Poznat vás mohlo i české publikum v Austrálii, kde jste vloni na podzim absolvoval své turné po několika australských městech. Jak vás za oceánem přijali? Cítil jste podobnou podporu a nadšení jako v Čechách? Přišli tam na mě čeští imigranti, kteří tam žijí i přes čtyřicet let, takže to byly i sedmdesátileté či osmdesátileté leté babičky se svými dětmi, a vlastně musím říci, že všechny generace se bavily. Po vystoupení za mnou lidé chodili, že takhle se nezasmáli léta, protože ta hyperkorektnost, která už je cítit i u nás, je v Austrálii opravdu markantní. Takový styl humoru, jako máme my Češi, tam vůbec není. Jaká byla návštěvnost? Podle mě byla velice štědrá, když si vezmete, že třeba v Sydney na mě přišlo cca 170 lidí a pak jsem hrál i v dalších velkých městech, kde to bylo podobné. Dokonce jsem se jel podívat soukromě na Nový Zéland, kde jsem si chtěl vlastně od koncertování odpočinout, a lidé mě přemluvili, ať tam vezmu kytaru. V tamním městě Queenstown tam na můj koncert přišlo 60 Čechů a zpívali moje písničky. Na tomto příkladu je přesně vidět, jak fungují sítě, YouTube a že člověk vlastně už dneska nepotřebuje být v televizi, aby byl známý, uznávaný a vyhledávaný. Lidé si vás najdou. Věřím a myslím si, že umělci by neměli vyloženě pachtit po uznání svých posluchačů a fanoušků. Měli by jen dobře a srdcem dělat to, co je baví a účelově nehledat způsob, jak a čím lidi zabavit a oslnit. Prostě je podstatné se tím, co dělám, jen bavit a věřit tomu a být autentický. Ta sláva je vedlejší produkt. Pokud umělec není autentický a snaží se jen zasáhnout co největší počet lidí, nikdy to diváky neosloví na dlouho. Je to jen krátký běh.   Vaše písně jsou často veselé, hravé, z některých je zase cítit jakási křehkost a nostalgie. I takový je Jiří Krhut? Jsem nostalgik a baví mě ta energie, kterou nostalgie má, v tom dobrém slova smyslu. Nerad píšu o tom, co pro mě nestálo za nic, spíše vyzdvihuji třeba rád pěkné momenty z minulosti  a ty vkládám do písní. Ať už to jsou vztahy mezi partnery či vztahy rodinné – matka, otec a tak dále. Jsem jemně úzkostlivý typ a z potřeby trošku z toho vyklouznout pramení veškerá moje tvorba a humor. Ztotožňuji se s výrokem Miloše Kopeckého, který kdysi řekl, že humor je nejdůstojnějším projevem smutku. Ale veselý jsem taky.   Dokážete někdy zapomenout na práci a vypnout hlavu? Jsem naprostým milovníkem výborného hokeje a mám permanentku na zápasy Vítkovic, pro které jsem napsal i hymnu. Mimochodem, já jako malý jsem hrával také hokej a na zápasy Vítkovic jsem chodil s mým tátou na stadion Josefa Kotase v centru Ostravy. Během těch dvou a půl hodin zápasu tam s kamarády jakože erudovaně a pseudointelektuálně mudruju a samozřejmě, že tomu rozumím více než rozhodčí nebo trenér a vím, jak bych to všechno udělal. To zapomenu na všechny své koncerty a písničky. Ovšem jsou i momenty, kdy se i tady začínám vracet do role a pak si říkám, nechej si to pro sebe. Sportujete i aktivně? Jezdím na kole a jelikož mi za rok bude padesát, snažím se udržovat i dlouhými procházkami rychlou chůzí. Je to dobré na kardio cvičení. Co se týče toho vypínání se, tak u mě to funguje dobře i u moře. Tam jezdím třeba šestkrát za rok autem a bez urážky k ženám, strašně rád jezdím sám. Kromě toho, že tam zrelaxuji, také tvořím. Minulý rok jsme takhle během dovolené, na kterou jsem vzal jen kytaru a svůj notebook, dopsal knížku básniček, říkanek a také písniček nazvanou Krhutoviny, kterou svými grafickými prvky velice pozvedl Honza Kulich. Jeho grafika se objevila i na mém CD Prásknu bičem. Ta kniha teď právě vychází a budu ji křtít v dubnu v ostravské Heligonce. Takže prostě relax a práce se u vás neustále propojují… Já to mám tak, že tu hlavu umím vypnout i u té práce. Když mě něco trápí, tak jdu dělat text. Nedávno jsem jel vlakem a dostal jsem zakázku od jedné pražské kapely přepsat jeden anglický text písně, nebo spíš text nazpívaný tzv. svahilsky, do češtiny. Celou cestu vlakem jsem přemýšlel nad jedním refrénem, který mi pořád nešel udělat, a tak jsem se „ztratil“, že jsem málem Prahu přejel. V květnu letošního roku vystoupíte na koncertě v Národním domě ve Frýdku-Místku. Můžete nastínit, co nás čeká? Do Frýdku-Místku se moc těším. Ačkoliv je to tak blízko, nikdy jsem tam nehrál. Lidé se můžou těšit na písničky veselé i méně veselé, na povídání, společné zpívání na improvizace s nimi a doufám, že si odnesou příjemný pocit z večera a namožené bránice.   Lenka Vašková    

Jste milovníci vinylových desek a chcete obohatit svou sbírku? Potřebují vaše desky pořádnou dávku profesionální péče, jako je odstranění škrábanců či drobných nedostatků? Zveme vás na burzu nejen vinylových desek, která se koná už tuto sobotu 23. 3. od 11.00 do 17.00 v Nové scéně Vlast. Speciálními hosty bude tentokrát kapela Lishkee. Elektronicko-kytarové duo tvoří Radim Kocourek, který hraje na kytaru a jiné elektronické nástroje  a vokalistka a instrumentalistka Viktória Šmídová s jedinečným jazzově laděným hlasem. Jejich  tvorba  kombinuje psychedelii, trip hop a dream pop  s experimentálními prvky. Součástí burzy bude i výstava plakátu frýdecko-místeckých koncertů a festivalů. Vstupné 50 Kč na místě Těšíme se na vás! Facebook: www.facebook.com/lishkee Instagram: www.instagram.com/lishkee.music/

V tomto týdnu budeme připomínat výročí 85 let od útoku na místecká Czajankova kasárna, kde večer 14. března 1939 proběhl otevřený střet jednotky 8. pěšího pluku s okupační nacistickou armádou. Zahájení obsazování Československa Hitler stanovil na 15. března, ale němečtí vojáci měli za úkol kasárna zajistit už o den dříve. A to z obavy, aby strategickou průmyslovou oblast Ostravska před nimi neobsadila polská armáda. Došlo k okamžitému boji, který zastavil až rozkaz z velitelství pluku k zastavení palby. V tomto okamžiku již ale obráncům scházela munice a kapitulace byla nevyhnutelná. My si toto významné výročí události, která se stala symbolem výjimečného odporu proti nacistickým vojákům v prvních dnech okupace, připomeneme při pietním aktu ve čtvrtek 14. března u památníku na Hlavní třídě v Místku, na místě, kde stará kasárna stávala. Hlavní událostí výročí bude v sobotu 16. března rekonstrukce boje a další tematický program, který se uskuteční v areálu ředitelství Slezanu a Faunaparku. Do historie této události zde budeme moci nahlédnout prostřednictvím expozice a komentovaných ukázek vojenské techniky a materiálu, projdeme se dobovým vojenským táborem. Válečnou historii v té době ještě samostatných měst Frýdek a Místek připomene výstava „Frýdek a Místek za nacistické okupace”.

Předávání Oscarů za rok 2023 se blíží! Naše kino si pro vás připravilo oscarový večer na pondělí 11. 3. 2024, tedy přímo v den předávání cen filmové akademie. Můžete se projít po červeném koberci, pustíme vám (očekávané) vítěze oscarového večera a kdo ví, třeba si budete moct potěžkat i samotného "plešouna". Již budeme vědět, jestli si Christopher Nolan odnese vytouženou oscarovou sošku za svůj atomový opus magnum. Oppenheimer sbírá jedno prestižní ocenění za druhým. Na svém kontě má Zlatý glóbus, britskou BAFTU, Critic Choice Awards a ovládl i ceny SAG (sdružení filmových a televizních herců). OPPIE je s 13 oscarovými nominacemi velkým favoritem večera. Kromě Nolana mají velkou šanci na úspěch i představitel hlavní role Cillian Murphy a představitelé vedlejších rolí Robert Downey Jr. a Emily Blunt. Dále v technických kategoriích za nejlepší hudbu, kameru, střih, výpravu, kostýmy, masky a nejlepší zvuk. Dalším titulem, který má velkou šanci uspět je originálně pojatý film z období 2. světové války. Snímek Jonathana Glazera, ZÓNA ZÁJMU je příběhem jedné štastné rodinky, žijící v Osvětimi, a hlava rodiny je jen tak mimochodem nacistický velitel koncentračního tábora, který hraničí s jejich pozemkem. Zóna zájmu má 5 nominací včetně té za nejlepší film, nejlepší zahraniční film, režii, nejlepší adaptovaný scénář a nejlepší zvuk. Užijte si oscarovou atmosféru ve vašem kině, těšíme se na vás!   Program/VSTUPENKY: ZÓNA ZÁJMU 17:00 OPPENHEIMER 19:00

19. února letošního roku uplyne přesně 100 let od narození Františka Vláčila, velikána československého filmu, autora snímků Markéta Lazarová či Dým bramborové natě. Nás může těšit skutečnost, že ačkoli se narodil na polské straně Těšína, jeho osobnost je přímo spjata s Frýdkem-Místkem, kde prožil formativní léta svého života. Jeho otec, voják a legionář, byl totiž v roce 1928 z Těšína převelen a s celou rodinou putoval do tehdejšího Místku, kde mladý František navštěvoval obecnou školu chlapeckou a později také místní státní reálné gymnázium. Při svém studiu projevil výtvarné nadání, věnoval se malování a zapojil se i do školního divadelního souboru. Po přesídlení do Brna, kde dokončil gymnázium a absolvoval vojenskou službu, začal při studiu dějin umění a estetiky působit ve Studiu kresleného filmu Brno, odkud se přes Armádní film dostal až na Barrandov. Zde v roce 1959 natočil svůj první celovečerní film Holubice, kterým se přihlásil k české poetické linii a tu dále prohloubil jak v historických baladách Ďáblova past, Marketa Lazarová či Údolí včel, tak ve filmech tematizujících druhou světovou válku Adelheid či Stíny horkého léta. Projekcí filmu Adelheid, přímo na Vláčilovy "sté narozeniny", si tohoto velikána připomeneme a budeme v tom v rámci Filmového klubu pokračovat i během roku. Adelheid s vynikajícím Petrem Čepkem v hlavní roli je také jedním ze dvou mistrových filmů, který prošel digitální restaurací. Statutární město Frýdek-Místek uctí režiséra Františka Vláčila pamětní deskou a 19. února 2024, v den, kdy se režisér v roce 1924 narodil, vyhlásí soutěž, do níž budou moci výtvarníci hlásit své návrhy na realizaci pamětní desky. Více na webu města https://1url.cz/vuX31 100 let Františka Vláčila | Adelheid | 19. 2. 2024