Hana Buchtová: Průřez tvorbou 2017 – 2020

Po 01.únor 2021

Člověk prý nemusí umět malovat jako Van Gogh, stačí, když na plátno přenese svůj pocit, náladu, hněv nebo ublížení. Podle malířky Hany Buchtové je obraz především duší člověka. Její jedinečná abstraktní tvorba prolíná malbu akrylem a techniku práce s horkým a studeným voskem nazývanou enkaustika.

„Maluji raději pocity, emoce, prožitky než konkrétní obrazy, které pozoruji v přírodě, na ulici nebo kdekoliv kde se člověk ocitne. Není to o tom, že bych nechodila do přírody, po ulici či mezi lidi. Je to o tom, že s každou činností raději zaznamenávám své pocity a emoce a ty pak vkládám do svých obrazů,“ říká malířka. Hana Buchtová maluje, experimentuje, učí se novým věcem…. „Tvořím si svá pravidla, svůj denní plán a proto jsem naprosto v pohodě a bez stresu.“

Enkaustika - malování horkým voskem

Enkaustika je starověká malířská technika, která pochází z doby antiky. Je velice jednoduchá a překvapí vás, jak snadno vytvoří dechberoucí abstrakci, krajinu, květiny či zátiší i úplný začátečník. Dříve se k malování používal včelí vosk se speciálním barevným pigmentem a pomocí horka se malba vpalovala k podkladu. Dnes je to jednodušší. Sama používá ponejvíce štětec.
„Jednou jsem si prohlížela Instagram a našla jsem obrazy Alicia Tormey. Byla jsem jimi tak unešena, že jsem se rozhodla, enkaustiku zkusit malovat stejným způsobem jak Alicia. Pořídila jsem si základní vybavení a podle videí jsem začala malovat štětci. Byla to nesmírná legrace, vosk byl všude jen ne tam, kde by měl být. Ale protože jsem urputná, zkouším tak dlouho až se mi očekávaný výsledek dostaví (nebo aspoň přibližný). Stálo mě to spoustu času, než jsem zjistila určité zákonitosti práce s voskem. Časově náročné bylo i hledání informací o různých technikách i materiálech. Věnovala jsem tomu čas, protože jsem se chtěla naučit vyrábět si své vlastní medium, barevné vosky, šelak a další vychytávky.“

 Možnosti hledá i v nepovedeném

Ne každá práce s voskem vyšla, jak sama říká, podle jejích představ. Ani tehdy není její práce marná a nachází východisko. „V tom případě vosk seškrábu nebo za několik dní mi příjde na mysl, jak se dostanu k tíženému výsledku. Škrabání je zajímavá činnost. Fyzicky náročná, ale na druhou stranu odkrývá nádherné plochy, kde se mísí barevné vosky takovým neuvěřitelným způsobem, až se vám tají dech. Začala jsem hobliny prohlížet. Jedna hezčí než druhá. Co teď s nimi? A tak jsem skládala jednu přes druhou. Proč nevytvořit z hoblin vosku něco pěkného když hrají nádhernými barvami?“ Z hoblin pak vytvoří ty správné tvary např. květin a vznikají další krásné a zajímavé obrazy.