Uplynulo 120 let od smrti Julia Zeyera

Pá 29.leden 2021

Prozaik, dramatik, básník a přední představitel lumírovské generace. Kromě psaní byl Julius Zeyer také milovníkem cestování, mytologie, bájí a historie a také sběratel uměleckých předmětů, které si domů vozil i ze vzdálených končin.

Narodil se 26. dubna 1841 do rodiny bohatého pražského velkoobchodníka s dřívím. I přes jeho francouzsko-židovský původ byla jeho rodným jazykem němčina. Velký vliv na něj ale měla jeho česká chůva, která jej ovlivnila vyprávěním pohádkových příběhů ze starých dob, které jej fascinovaly. Ačkoli byl předurčen k tomu, aby zdědil otcův rodinný podnik, táhlo ho to k literatuře. Po cestách po Evropě, při nichž studoval cizí jazyky, a také poté, co neuspěl u maturitní zkoušky z matematiky, si jeho matka uvědomila jeho nechuť pracovat v rodinném podniku a začala podporovat jeho literární ambice. Ačkoli nikdy oficiálně nedokončil gymnázium, navštěvoval z vlastní vůle přednášky na pražské univerzitě, naučil se mnoho jazyků a působil jako vychovatel v mnoha zemích včetně Ruska, Švédska, Itálie či Řecka. Tyto cesty po světě měly formovat jeho snahu přiblížit čtenáři jiné kultury.

V roce 1873 debutoval povídkou Krásné zoubky v časopise Paleček. V tom samém roce vydal také úspěšnou novelu Duhový pták a stal se kmenovým autorem časopisu Lumír, v němž publikoval většinu prací. Skutečně uznávaným autorem se stal po vydání historického románu s prvky fantastiky Ondřej Černyšev. Poté se jeho pozornost obrátila směrem do oblasti magie a okultismu. Vysnil si vlastní svět, který měl s realitou pramálo společného a který byl pravým opakem tehdejšího českého maloměšťáctví, jímž tolik opovrhoval. Patří zde například, Kronika o svatém Brandanu (1886), v níž zpracovává život irského apoštola svatého Patrika či Soumrak Bohů, kde se objeví téma dohasínajícího pohanství a jeho řádů a zvyků. Své opovržení vůči maloměšťáctví pak vtiskl do svého vrcholného románu Jan Maria Plojhar.

Za vrchol literárního snažení považoval divadelní dramata, jeho tvorba však připomínala spíše lyrickoepické básně, literárně krásné, ale poměrně nevhodné k inscenování. Jeho nejznámější hrou je Radúz a Mahulena, drama o zamilované dvojici ze znepřátelených královských rodin, vzniknuvší na motivy slovenské lidové pohádky. Jeho hry však neměly takový úspěch, jak by si přál, což jej velmi trápilo a bylo to i důvodem rozpadu jeho přátelství s Jaroslavem Vrchlickým, který byl jako dramatik mnohem úspěšnější.

Julius Zeyer zemřel ve věku nedožitých 60 let 29. ledna 1901 v Praze. Zemřel na selhání srdce, když pobýval u své sestry Heleny v Praze. Pochován byl na Slavíně, kam bylo jeho tělo uloženo 31. ledna 1901.

Jeho tvorbu si můžete připomenout filmem Petra Weigla Radúz a Mahulena, kde titulní dvojici ztvárňují Jan Tříska a Magda Vášáryová, s hudbou Josefa Suka, která je již s dílem neodmyslitelně spjata.