Rozhovor s architektem a hercem Davidem Vávrou k přednášce Běžet domů

Stř 10.květen 2023

Výstava Běžet domů, která se uskuteční v prostorách Záložny (bývalé Moravia banky ve Frýdku-Místku), představí architekta a herce Davida Vávru také jako výtvarníka a pečlivého pozorovatele navštívených míst. Součástí bude i přednáška v Národním domě, kde autor mimo jiné zavzpomíná také natáčení seriálu Šumná města. O osobnosti Davida Vávry si přečtěte v našem rozhovoru.

Zaujala vás některá z budov při natáčení dílu o moderní české a moravské architektuře, konkrétně ve Frýdku-Místku?

Zaujalo mě toho samozřejmě více, například vila doktora Macourka od architekta Šlapety, unikátní hokejová hala ve tvaru rogala architekta Oskara Chmiela, která už ale bohužel nestojí, nebo též architektura na horské osadě Ostravice, která byla také součástí natáčení. Od té doby si pamatuji a používám s oblibou verš, který tam říká básník Petr Bezruč: „Návštěvy mě obtěžují, rozhlédni se po mé sluji, kde se skrývá starý hřib, a za deset minut syp!“  Funguje to pro urychlení návštěv.

Sledujete blíže vývoj industriální architektury, konkrétně bývalých textilek, v Čechách?

Dát staré továrně nový život, to je vůbec to nejtěžší. V Čechách se to podle mého názoru povedlo například v Humpolci, kde z textilky číslo 8 vznikl nový komplex, který je spojením galerie, kavárny a dalších míst pro setkávání lidí. Další ukázkou skvělé přeměny starého za nové je Dolní Oblast Vítkovic, která nastoupila zcela nový život a kde je architektura fantastickou kulisou úplně jiných aktivit. Historie se zde snoubí se současným úspěšným fungováním. Samozřejmě by tohle všechno nebylo bez vizionářského podnikatele Jana Světlíka a skvělého architekta Josefa Pleskota.

Ve vašem ateliéru vznikla řada budov a také interiérů různého významu a funkce. Jak se na nich projevil váš otisk?  

Při rekonstrukci významné historické stavby by se architekt neměl nijak podepisovat do původní architektury. Má pouze naplňovat původní záměr architekta a jeho pozdější vývoj. Současný architekt tedy slouží historii konkrétního domu. 

A pokud má budova sloužit jinému účelu?

Pokud člověk nemá tolik svázané ruce, může práci udělat volněji a dát tam více nových příček, situací a tak dále. Harmonicky jsme se snažili naplnit přestavbu knihovny města Hradce Králové, která vznikla z původní továrny Vertex na výrobu lodí. Budova po rekonstrukci obsahuje knihovnu, výstavní sály, divadelní sál, řadu čítáren, míst na autorská čtení, prostory pro děti…Zkrátka místo, kde člověk může strávit hodně času a také to může být i napříč generacemi.

Co je podle vás potřeba u historicky hodnotných staveb zachovat?

Neplatí zde žádné obecné pravidlo. Každá budova je jedinečný originál a u každé je tedy nutné zachovat něco jiného. Záleží na stáří a zachování budovy a také na tom, jaký je její budoucí program. Jako přijatelné kritérium bych viděl spíše lidskou přirozenost.

A odpovídá tomu podle vás architektura současnosti?

Podle mě se tato doba projevuje dobře. I přes některé zbytečné odstranění staveb, které pomyslně opláčeme, je celkový pohled na situaci v architektuře pozitivní a většina měst žije, má nové a udržované fasády, začínají se dělat náměstí a tak dále. Takže ten náš směr je myslím velice pozitivní.

Zatímco architektonická a herecká kariéra Davida Vávry je veřejnosti všeobecně známá, ne už tak vaše tvorba malířská, ve které se určitým způsobem projevuje nejen vaše cítění v oblasti architektury… 

Oblasti lidské činnosti dle mého od sebe nelze oddělit a to, co má člověk v sobě uložené, se vždycky nějakým způsobem projeví. Takže když například hraji fotbal a upadnu, vidím najednou západ slunce úplně jinak a možná se to projeví i v té kresbě. Mozek zkrátka neustále propojuje.

Tím pádem tedy nemáte kdy odpočívat?

Dá se tedy říci, že pracuji stále a zároveň nikdy. Každá situace je pro mě podnětem k tomu, abych si něco do sebe ukládal a současně abych něco sděloval. Nemám to tak, že se nějakou činností „jen dobíjím“. Pro mě je to všechno jedno bytí.

Které z výtvarných technik jsou vám nejvíc blízké?

Používám kresbu a v posledních letech je to ponejvíc kresba černým pastelem na černý papír a mojí oblíbenou je fusingové spékání skla. Touto technikou se na bílé nebo čiré tabule kladou různá skla a tím vzniká výsledný obraz. Pak se to dá do pece a Pánbůh vám to vypeče, co jste tam, jak já říkám, nakaňhali.

Na jaká témata se zaměřujete?

Mým záměrem je zachytit život, který kolem mě proudí. Většinou se to odvíjí i od toho, že máme různě tematicky zaměřené výstavy. V tom případě se dá říci, že vlastně tak trochu plním domácí úkoly.

Na závěr alespoň krátce i k herectví. Říkáte o sobě, že jste kolektivista, což vysvětluje i fakt, že vaše legendární Divadlo Sklep, jehož jste spoluzakladatelem, funguje už přes padesát let. Budete pokračovat i v této oblasti vaší kariéry? 

Ano, pokračuji stále, ale s velice omezenou působností, takže ve Frýdku-Místku mě už na pódiu se Sklepem asi neuvidíte. Hrajeme už jen jednou za měsíc a pouze v Praze. Hájím si tak seniorský stav radosti.

Lenka Vašková